Plastové hračky ohrožují děti, často obsahují toxické chemikálie
Nefandíte plastovým hračkám pro děti a jste radši, když od příbuzných dostávají hračky z přírodních materiálů?
Nejenže často ponechávají větší prostor kreativitě, ale navíc jsou i zdravější. Plastové hračky z recyklovaných materiálů totiž podle vědců často obsahují velké množství nebezpečných chemikálií.
Zpomalení mentálního, psychomotorického a intelektuálního vývoje, nesoustředěnost, snížená schopnost zapamatování a vybavování informací. To jsou jen některé problémy, které může podle vědců způsobit častý a těsný kontakt malých dětí s bromovanými zpomalovači hoření. Na nebezpečí upozornila nová studie, jejímž zadavatelem byla britská nezisková organizace CHEM trust.
"Co je v sázce? Nic menšího než kvalitní vývoj mozků budoucích generací," řekl deníku The Guardian ředitel CHEM trust Michael Warhurst. "Je nezbytné, aby regulátoři EU dokázali účinně zasáhnout proti celým skupinám chemikálií, namísto toho, aby zakazovali nebezpečné látky jednu po druhé. Nemůžeme přece nadále hazardovat se zdravím našich dětí.
V EU je recyklace odpadů velmi hlídaným a mnoha pravidly svázaným odvětvím. Jsou tu však země, kde je regulace mnohem mírnější a ještě se uplatňuje poměrně volně. K těmto zemím patří Čína, kde se ovšem vyrábí většina světové produkce hraček, které se ve velkém importují mimo jiné i do Evropy.
Problémy u dvou třetin vybraných hraček
Podle studie vygenerovala Čína za rok 2014 3,2 biliónů tun pevného průmyslového odpadu, z něhož se dva bilióny podařilo zrecyklovat, spálit nebo znovu využít. Zní to dobře - ovšem v tělech zvířat ze všech článků potravního řetězce v okolí velkých recyklovacích podniků vylo v tom stejném roce nalezeno enormní množství chemikálií označovaných jako PBDE neboli polybromované difenylethery. Je tedy otázkou, nakolik jsou v těch podnicích dodržovány standardy bezpečného zacházení s toxickými odpady.
A trend, kdy se namísto kovů v elektronice a elektronických hračkách používají plasty, vědcům jen přidělává vrásky. Zpomalovače hoření se totiž nacházejí ve vysokém procentu plastů.
Předloňská studie asociace IPEN sdružující nevládní organizace z rozvojových zemí a zemí s ekonomikou ve fázi přechodu na tržní ekonomiku, ukázala, že z náhodně vybraných 21 druhů hraček zakoupených například v Německu, Polsku i České republice - včetně robotů, hokejek a fingerboardů - se ve 14 z nich nacházely dva potenciálně nebezpečné bromované zpomalovače hoření. Tyto sloučeniny mají neblahý vliv mimo jiné na lidský hormonální systém a často se nalézají také v elektronice s recyklovanými plasty.
Politický boj o zdravější prostředí
Minulý měsíc sice Evropská komise zakázala používání jedné takové sloučeniny, DecaBDE, ovšem zároveň povolila výjimky pro náhradní díly do aut a letadel a delší odklad pro recyklované materiály, v nichž se tato sloučenina nachází. Evropský úřad pro životní prostředí vzápětí Evropskou komisi vyzval k tomu, aby se více snažila omezit cirkulaci nebezpečných materiálů v prostředí.
Že se značné množství různých nebezpečných látek nachází ve výrobcích z dovozu, vyrobených z recyklovaných plastů v zemích jako je Čína, tvrdí také profesor Olaf Wirth, který je poradcem německého federálního úřadu pro životní prostředí.
"I mnohé slavné značky vyrábějí svoje výrobky v Číně. Je na nich, aby výrobcům jasně sdělovali, vo je v EU povoleno a co zakázáno," řekl pro The Guardian profesor Wirth.
"Když sem prodejci přivezou výrobky jen kvůli líbivému designu, může se přihodit, že se tak v EU objeví i zakázané látky."
Je na čase zkoumat, zda je nutné v takové míře využívat zpomalovače hoření. Ochránci přírody a kupodivu i hasiči by jejich užívání omezili.
Zatímco kov je prostě jen kov, tak plast nikdy nebude pouze plast. Existuje velké množství různých barviv nebo aditiv, na které by si všichni měli dávat pozor. Na seznam zakázaných látek budou bezpochyby přibývat další a další a průmysl se s tím bude muset vypořádat.
V budoucnosti budou muset designéři a výrobci v daleko vyšší míře spolupracovat. Produkce plastových výrobků tvoří a bude tvořit uzavřenou smyčku. Ti, co výrobek uvádějí na trh, už při navrhování a výrobě musejí myslet na to, že nakonec také zaplatí za jeho recyklaci.